02.gif
Fotorally

Celá sezona 2016 byla ve znamení plnících si dětských i dospěláckých snů. Vše začalo startem na Šumavě, pokoření veletěžkého Krumlova, tradiční Bohemkou, známým Pačejovem, fantastickou Barumkou a srdeční Příbramí. Poté svezení v Mostě a na závěr pochopitelně nemohl chybět Pražský Rallysprint. Pro nás oba je to domácí soutěž, na Strahov jsem mohl přijet tramvají. Tento volný podnik rozděluji mnoho rallyových fanoušků na dva tábory. Já bych se řadil asi někam do prostředka. V začátcích jsem byl jeho velkým podporovatelem, kdy ještě obsahoval klasickou RZ Řeporyje-Radotín a zpět, kroužení okolo strahovského stadionu byla super šou pro diváky. Poté byl vytěsněn na dostihové závodiště do Chuchle a to jsem nerozdýchal - raději zrušit než tohle. Pak se vrátil v různých podobách zase na Strahov, ale jako diváka mě odradilo vysoké vstupné a velmi přísná bezpečnostní pravidla. Proto jsem byl trochu v rozpacích, když Marek navrhl jako rozloučení se sezonou 2016 právě Pražský Rallysprint. Ale závodnické srdce říkalo jedeme. A zpětně musím říci, že vůbec nelituji. Když bych měl vypíchnout jeden jediný důvod proč jet zase příště, byla by to neuvěřitelná divácká kulisa a zájem fanoušků.

Po Rally Příbram jsem si s Markem řekli, že by jsme se ještě někde rádi svezli. Původně jsme chtěli absolvovat již pouze Pražský Rallysprint, ale pak jsme se dozvěděli o rally v Mostě, která se odehrála na polygonu místního okruhu a hlavně - startovné bylo zadarmo:-) To bylo velké lákadlo a tak jsme se přihlásili. S odstupem času vůbec cesty do Mostu nelituji, ba naopak. Pořadatelé mají do rally velkou chuť, dokázali namotat pěkné a technicky náročné dvě RZ a zvládli i organizaci, což u podobných "volných" soutěží nebývá zvykem. Vyzkoušeli jsem si jízdu na okruhu i po úzkých spojovacích cestičkách s množstvím odbočení, šotolinu i skok. Začátek soutěže byl ještě ztížen krátkou přeháňkou a to ještě na půlce trati, takže o zábavu v podobě studených suchých pneu a vlhké trati bylo postaráno. Také jsme v jednom retardéru pěkně odřeli bok našeho drobečka, a to dokonce hned dvakrát!!!

Jak již název napovídá, hodnotím Rally Příbram tak nějak rozporuplně. Kdybych měl vypíchnout tři body, které si s odstupem času vybavím, budou to nejistý strat, rychlé tratě a souboj s Jirkou Teršem. Za nejistým startem mohou zejména peníze. Sezona už byla na svém konci a tomu odpovídal i rozpočet. Když se k tomu přičtou některé nutné opravy během sezony, tak už nebylo za co poslat startovné, koupit benzín a provést základní opravy a přípravy před startem. To by jsme ale nesměli jezdit rally, tedy sport vysoce návykový:-) A tak slovo dalo slovo a potřebné koruny jsme nakonec sehnali a mohli se postavit na start. Zde se musím přiznat, že jsem byl hnacím motorem ve shánění financí. Příbram je totiž moje srdeční záležitost, protože to byla moje první rally, kterou jsem ještě jako malý chlapec viděl na vlastní oči. Druhou vzpomínkou i když ne pozitivní jsou tratě. Soutěž ve formátu sobota, neděle bych hodnotil tak, že sobota děs a hrůza, tedy letiště a zase letiště (až na pár hezkých míst). Tomu také svědčí zrušená RZ Bohostice-Milín pro vysoký rychlostní průměr. Celkový charakter soboty byl divný, dlouhé přejezdy na nezáživné rychlostky. To neděle byla již lepší kafe. Bohutín-Sádek je klasická RZ a vložky na sedlčansku jsou prostě klasické rallyové testy. Neříkám, že je to nějaké perla, ale svým charakterem, rozbitým asfaltem, střídáním povrchů to přece jen bylo podstatně zajímavější závodění. Kde jsou ty doby, kdy se se ještě jezdilo v okolí Vystrkova, či Vysokého Chlumce, Kamíku, Svatého Jána. Tam jsou panečku cesty. Snad se jednou na těchto tratích svezu i já a vzpomenu si na moje vzory z mládí, kdy zde sváděli souboje Leo Pavlík s Audinou, Václav Blahna se 130LR či později Kadetem, Pavel Sibera s Favoritem či později Milan Dolák s Fordem či Toyotou. Málokdo si již možná vzpomene, že na Příbrami se také rozhodlo o tom, že vycházející hvězda motorsportu Roman Kresta získal první titul mistra právě na Příbrami. To se tahal o celkové prvenství s Tomášem Hrdinkou na Subaru WRC. Hrdinka celou soutěž s přehledem vedl, Romanovi stačilo dojet na třetím místě. Ale nějak mu celá soutěž neseděla a jezdil až kolem pátého místa. Na poslední RZ se ale stala divná závada u Fordu Focus WRC, kterého pilotoval Enrico Bertone. V jednom z retardérů se Focus zastavil a nešel více než minutu nastartovat. Pak jako zázrakem nastartoval a odjel. Tím se dostal Roman na kýžené třetí místo a vybojoval svůj první titul.

Kdyby existovala mapa rallyových fanoušků, tak největší hustota osídlení by byla v okolí Zlína. Musím zcela upřímně říci, že fandí opravdu všichni. Za vše hovoří nákup v jednom zlínském supermarketu, kdy paní pokladní ve věku 60+ se nás ptala jestli tak jedeme. Když jsme řekli že ano, ptala se s čím a jestli barumku celou nebo jenom historiky. Takže pomyslný klobouk dolů. Servisní parkoviště historiků je umístěné téměř v samotném srdci soutěže na dohled od baťova věžáku. Když jsme si přebrali itík a začali najíždět, tak jsme byli překvapeni obtížností a zároveň rychlostí zdejších tratí. Charakter je prostě neuvěřitelný. Třeba pověstná Troják je něco neskutečného a to nemluvím o Semetínu, kde jeho poslední cca 2km jsou opravdovým očistcem. Celá rally ale jak už je tradicí začíná diváckou Superspeciálkou v ulicích Zlína a jeho autobusáku. Hlavně někde neulomit kolo a neudělat ostudu. Atmosféra je totiž zcela elektrizující a proniká do auta a žene nás více než by jsme chtěli. Takže úkolem mitfáry je hlavně krotit jezdcovi vášně:-) Pak jsme dali auto do UP a šli sledovat soudobé vozy.

Dnes 1 - Měsičně 107 - Celkem 106761