01.gif
Fotorally

Do startu vrcholu soutěžácké sezony, tedy Barum Rally zbývá týden a tak je potřeba oprášit vzpomínky na uplynulou rally. Jak již bývá v posledních letech zvykem, jedná se o Rally Bohemia. Kdybych psal tento článek tak před pěti lety, rozhodně bych nenapsal, že je barumka tím nejlepším u nás. Poslední dobou ale musím sportovně uznat, že to tak je. Bohemka posledních ročníků již je jen mlhavým stínem kdysi tak náročné a krásné soutěže. Nevím čím to je, vždyť v okolí komína je tolik automobilových nadšenců, továrna rally podporuje, zaměstnává lidi z širokého okolí, obce profitují z úspěchu značky Škoda a mohl bych pokračovat dál a dál. Jenže opak se zdá být pravdou. Bohemka má problém s povolením tratí, kdysi krásné úseky na semilsku či jablonecku se už taky nejedou či zbyly jen některé fragmenty a tak jedinou hezkou RZ v letošním zůstal Sychrov. To je ale zatraceně málo. Místo toho se jede po širokých asfaltech, kde rozhoduje pouze výkon motoru, jako to bylo na RZ Ještěd. Taktéž to lidské zapálení, které je vidět již na zmiňované barumce, ale třeba i v Pačejově či Krumlově, prostě chybí.

Na Bohemku jsem se těšili. Dá se říct, že je to naše domácí soutěž, kam to máme nejblíž, i když já spíš tíhnu k té domácí do Příbrami (až bude článek o Příbrami, vysvětlím). Takže jedeme do Boleslavi, v kulturáku na administrativních přejímkách narváno, ale historici mají speciální stolek kde fronta není, takže všechny předbíháme, vyřídíme papíry a jedeme trénovat. Trénink je na pohodu, pouštíme klimatizaci, auto nedrncá, neskáče, píše se to fakt dobře (alespoň něco pozitivního na těch širokých a hladkých cestách). V pátek mají hostorici takovou "opičárnu" ve městě u muzea Škoda. Jmenuje se to test akcelerace a jede se rovinka 400m vždy ve dvou. Cílem mělo být porovnání hitorických automobilů s elektomobilem. Ale jaksi nebyl dostatek těchto aut budoucnosti, tak jsme jeli proti silnému Opelu. Start dobrý, ale pak to začalo kuckat. Jako vždy, když je teplo a startujem jen na jednu pumpu. Takže poučení, na startu zapínat vždycky i tu druhou. Naštěstí se tento test nezapočítával do výsledků. V sobou ráno byl oficiální start až v časové kontrole před RZ2 (zde nutno pochválit pořadatele, protože tímto tahem dostali historiky před soudobé pole). Kde mají ale velký prostor pro zlepšení je itinerář. Myslím, že hůře zpracovaný jsem za svojí krátkou kariéru spolujezdce ještě nečetl. Ještě že už to tady trochu znám. Snažíme se do toho obout hned od začátku a časy jsou docela fajn. I když máme v některých úsecích velké prostory pro zlepšení, v porovnání s ostatníma to je docela dobré. Pak jedeme na Ještěd. Prcní polovina je závod do vrchu, široký a hladký asfalt, kde se favorit prostě ně a ne rozjet, já nemám co číst, protože to vůbec neutíká. Pak se to zlomí a jede se zase dolů. Tam můžeme vidělat na brzdách, protože jak známo Favorit krásně brzdí. Čas tak podle očekávání někde uprostřed. Dlouhý přejezd do servisu a na druhou rundu s tím, že po Ještědu se jede 2x Sosnová. Ta je super. Paraelní závod mají pořadatelé vychytaný. Jenže všichni jedou čistou stopu a pro diváky nuda. Tak se Marek rozhodl že v jednom místě zatáhne za ručku. Byl z toho efektní průjezd a dokonce nás dostal do sestřihu toho nejlepšího od JNK, což považuji za ohromný úspěch.

Druhý den následují RZ v okolí Mladé Boleslavi. První RZ Lobeč máme zrušenou pro únik oleje ze soudobého auta (ano, v neděli se jede již podle zaběhlých not, tedy historici až vzádu - ať mi nikdo neříká, že historici ničí tratě a závody soudobým posádkám:-)), ale další RZ Cetno, tedy známá okruhovka s dojezdem do Skalska se již jede. Jedeme si tak nějak to svoje, nikdo v okolí nás není dostatečně blízko na nějaký souboj a tak si to užíváme. Městská RZ je pros soudobé borce zrušena (předjezdec byl velmi aktivní a prorazil olejovou vanu, takže než se kontaminovaný úsek uklidil, vypršel čas pro zpoždění RZ. Ale historici jedou:-), což je oproti zvyklostem věc nevídaná. Na druou stranu nutno podotknout, že konec městské je změněn a namotán po chodníkách a úzkých cestičkách starého města. Závodění tedy nic moc. Taky o jeden obrubník trochu ohýbáme závodní Speedline. Možná se řekne "no a co, to je kolo, koupí se nové". Ale ouha, tyto kola se již koupit nedají, jsou velmi vzácná a každá takováto ztráta bolí dvojnásob (naštěstí šikovné ruce lidí z oboru jej dokázali narovnat zpět).

Jde se na poslední rundu, tedy poslední tři RZ a cíl. Už se jede Lobeč, pak zase Cetno a Městská. Na Cetnu je ale nevídaný úbytek posádek a tak se najednou dostáváme z 8 na 5 místo v absolutním pořadí. Za námi je o pár sekund pan Kakrka s Oplem Asconou. Byla by velká škoda nechat si ujít 5 místo a tak se snažíme na posledních dvou tahat. Nějak nám je to na Bohemce již souzené, závodit až do konce. Vychází to, v cíli jsme celkově pátí, druzí v kategorii 5 a první ve třídě F5. Nejvíce si ale cením druhého místa v kategorii, kdy před námi byl pouze pan Štolfa. A to je úspěch jak hrom. Dalo by se říci že konec dobrý, všechno dobré. Ano dalo, ale mám tak nějak obavu o to, kam se naše oblíbená a poslední dobou i úspěšná Bohemka řítí. Ve Zlíně naviděnou.

 

Dnes 1 - Měsičně 107 - Celkem 106761