bckground.gif
Fotorally

Po úspěšné rally Bohemia jsme byli správně nažhaveni a s pocitem vítězství jsme vše připravovali na krásnou a těžkou Barumku. Pořadatelé letos připravili pro pole historických automobilů obzvláště těžké tratě a i formát soutěže s přejezdem cílové rampy po 22hod značil, že poslední dva přetěžké úseky Semetín a Troják se již pojedou za šera či tmy. Pár dní před tím jsem sehnal na internetu použité mlhové světlomety Hella 3000. Dneska je to docela vzácnost. Světelnou rampu jsme konečně dostali do správné dobové podoby a svítila fakt skvěle. Proto jsem se na noční RZ docela i těšili.

Tím jsem trochu přeskočil slet událostí, takže se vraťme o pád dní zpět. Příjezd po D1 byl jako vždy zářitek sám o sobě. Rally není tak nebezpečné, jako jízda po této dálnici. Ale jsem ve Zlíně a to je hlavní. Děláme administrativní přejímku, pár piv na dobrou noc a ráno skočit do oktávky a trénovat. Všechny RZ se jedou nově, některé pro nás nové skutečně jsou, něco se jede obráceně. Semetín je v tomto směru snaž ještě těžší. Startuje se u Vsetína, do kopce se furt trápí spojka a těch horizontů co tam na začátku je. Mazec. Troják není o nic lepší. Začátek po úzkém, pak změna rytmu na široké silnici s řadou odbočení mimo a v Držkové začíná krásná pasáž zvaná Podhoran. Konec RZ si ale mohli pořadatelé odpistit. Rovinka asi kilometr a na ní snad sedm horizonů. Fuj tajbl. Slušovice se jedou stejně, akorát konec je vypuštěn z důvodu nákazy divoké zvěře. Biskupice je docela letiště. Začátek po strašně rozbitém asfaltu. No asfaltu. Spíš je to směska co kde komu zbylo. Pak následuje pauza a čas na olepení aut a po půlnoci se trénuje divácky vděčný autobusák. Pro nás zase v opačném směru. Ale orientujeme se tam již podstatně lépe než v loni.

Druhý den ráno jdeme něco nakoupit, udělat technickou přejímku a máme hromadu času. Večer začínáme až po sedmé hodině. Mezi tím představení posádek na rampě. Atmosféra již na historiky je úžasná, co pak na největší favority soudobého pole. Nervozita a nažhavenost vyrazit do první RZ se stupňuje každým okamžikem a tak jedeme smšr start první RZ. Rampu už máme pro jistotu nasazenou, co kdyby se to seklo. Taky že jo, ale ještě to stíháme za světla. Auto na suchých 15 palcových kolech jede fakt pěkně, drží a Marek se do toho pěkně opírá. Tahle RZ nám sedla. Pěkně rychle ale bezpečně s ohledem na množství obrubníků. Čas je docela dobrý. Dáváme auto do UP a jdeme koukat na soudobé pole. je vidět, jak ty auta fungují úplně jinak. Brzdy, podvozek je úplně někde jinde naž o 30 let starší auta.

Drruhý den startujeme až kolem poledne, takže je čas se v klidu vyspat. Je teplo, snad až horko a máme pouze střední směs pneumatik. Hodila by se tvrdá, ale to by jsme byli už hodně zmlsaní. Jedeme co máme a na co máme. Biskupice a jejich začátek je uskákanej. Zdá se, že auto nejede, že se furt kucká a cuká. Ono je to ale tím, že jsou kola pořád ve vzduchu. Ale Marka to rozhodí a nejede podle rozpisu. Sice mě poslouchá, ale není plně koncentrován. Nějaký čas nás to stojí, ale stále to jde. Pak přichází to pravé ořechové. Semetín a hned poté Troják. Semetín se snažíme jet rychle ale bezpečně. Hned na úvod jsem se ztratil na chvilku v rozpisu. Na orienatci a čtení je to strašně těžké a jak auto furt skáče, blbě se dýchá a mluví. Holt i tohle je praxe. V rozpisu máme asi zbytečně moc informací a já to čtu co to jde. Nasazení máme, Marek zatáčky už pěkně drží. No jo, ale jak je rozpic moc podrobný a nasazení větší, tak když jsem přečetl kousek před cílem Levá 4,3, tak Marek slyšel jenom Levá 3 a pustil to tam. Ještě tam byl prach a už se to točí v hodinách. Zaparkujeme po zadu v pangejtu, všude prach, motor chcípnul. Ale žádná rána se neozvala. Super, je to dobrý. Nastartovat, otočit a do cíle. Čas tomu taky odpovídal. Mohli jsme tam nechat tak 25 sekund. Dost nás to rozhodilo a pak na Trojáku jsme jeli vyloženě blbě. Ono totiž ani auto už nejelo a bylo cítit, že motor nemá patřičný výkon. Ve Slušovicích do toho zase jdeme na plno, ale čas tomu neodpovídá. Něco je s motorem. Marek si taky moc nevěří a neví, kde je problém. No ale co, nemáme se kam už hnát, ve třídě jsme bezkonkurenčně poslední a tak si jedeme poslední dvě RZ užít. Semetín za tmy je ještě horší a v rozpisu jsem ztracenej na to tata. Ale snažíme se. Auto nejede jak má a taky ten čas stojí za prd. Poslední RZ Troják je přerušena z důvodu neukázněných diváků. Ale jede to a s Markem si říkáme, hlavně to dojet. Tam kde začíná Podhoran je ale vidět, že se Marek nějak nabudil a že do toho zase jde na plno. Diktuji jak nejlépe umím, snažím se marka hecovat slovy drž, drž. A tak to držel. Po sérii zatáček a v absolutní tmě, kdy světla Hella na rampě krásně osvětlují silnici se silnice trochu narovná. jedeme na vytočenou 4, vidím, jak Marech chce řadit za 5, tedy tychlost kolem 130km/h a v tom rána jako prase. Auto se roztočí, všechno zhasne a jen čekám co bude. Stojíme. napčíš úzkou silnicí trochu v pangejtu a protisměru. Co to doprd... bylo? Srna ty vole, vzali jsme srnu velko jako prase. Je to v hajz... Motor jde nahodit, jedno světlo svítí. tak se nějak vytočíme ven a jedeme pár metrů na místo, kde se dají obhlídnout škody. Přibíhá pořadatel, ONI pípá tak potvrzujeme, že jsme OK. Rampa i se světlama Hella je v háji. Nic tam nezůstalo. Předek je zmaštěnej, ale chladič naštěstí neteče. Pořadatel se ptá, co se stalo. něco jsme trefili. To byl daněk, tady jsou a jsou fakt velcí. No jo, chudák daněk, ale co teď. Nedá se nic dělat, jedeme zbytek trojáku jen na jedno světlo, které svítí ještě někam nahoru. Za námi startující auta nás tlačí, ale jde se dá na takhle malé cestě uhnout. Jedeme co to jde a pouštíme posádku jednu za druhou. V rozpisu se snažím najít, ale není to tak jednoduché. Venku nic nevidím a není se podle čeho chytnout. Taky jsme v jednom místě i tak byli na chvilku venku. Flustrace je obrovská. Dojíždíme do cíle RZ. Z auta se linou divné zvuky jak dřou plechy o kola a o motor. Diváci ve stopce se ptají co se stalo, ale zbytky srtě hovoří za vše. Marek jde obhlédnout škody. Jedním slovem zděšení. No tak to je v prdel...

Jedeme do cíle na rampu. Jedno světlo svítí, zbytek je pryč. Posádny nás povzbuzují a tak trochu se dostáváme z nasranosti a zklamání zároveň. Přejezd rampy, pokec s Alešem Holakovskám a dát auto do UP. Původně jsme měl v plánu zůstat až do neděle a podívat se na soudobé borce, ale daněk v Hellách mě této myšlěnky zcela oprostil. Rozloučil jsem se a jel do Prahy. Marek to naložil a vydal se stejnou cestou. Auto už je dneska po klempírně, rovnal se celý předek, vyměněné blatníky, nárazník haubna, chladičovka a mnoho dalšího. nyní čeká na nový lak a polepy. Světla Hella, tedy jenom dálkové jsem již stihnuk koupit a tak na další rally, která bude německá 3 städte ve druhé polovině října budeme zas v plné zbroji.

Dnes 1 - Měsičně 107 - Celkem 106761