Tato stejnojmená píseň od Karla Gotta by se letos směle mohla stát hymnou této rakouské soutěže. Jenže pád dní před závodem tomu ještě nic nenasvědčovalo a tak i přípravy na závody se nesly ve znamení otázky "Vezmeme s sebou taky suchý?". Zpětně dosti úsměvná otázka, ale pravdou je, že počasí na začátku ledna se odhaduje jen velmi špatně. Na poslední chvíli jsem Marka ještě přemluvil, aby do úzkých protektorovaných polských pneumatik s extrémním vzorkem a homologací E nechal nasřílet hřebíky. S odstupem čase se ukázala tato volba jako velice prozíravá a na těchto pneu za 1000Kč/kus jsme odjeli téměř celou soutěž. Tím zde rozhodně nevychvaluji kvality polských protektorářů, protože na mokrém asfaltu se tato guma chovala velmi nepředvídatelně a průjezd kruhovým objezdem byl spíše drift než plynulá jízda (nechápu, jak to může dostat E:-)), ale na sněhu to docela fungovalo. Příště ale sáhneme po osvědčené pneumatikářské značce. Dále jsme s sebou vazli dvě sady pneumatik Nokian také s hřeby, ale tyto gumy jsou široké, takže se do hlubokého sněhu úplně nehodily. I tak jsme si na nich dali tří RZ a docela to šlo. Jak jsme zmínil, Jänner je malé Monte Carlo a tedy i pneumatiková loterie. Dalším extrémem v porovnání s tím, co jsme doposud absolvovali je délka soutěže. 820km celkem a 223km "ostrých" rozdělených do dvou dnů je slušná porce kilometrů, takže náklady na benzín jsou také vyšší než obvykle. Dalším faktorem, který hraje neoddiskutovatelnou roli je spotřeba na kilometr. Na sněhu se totiž kola dosti protáčejí, takže než ujedete 10km trati, kola "nahrabou" o nějaké 2 km více. A takto bych mohl pokračovat dál a dál, jako jízda za tmy a do toho husté sněžení, přejezdy spočítané dosti přísně, takže se to stíhalo jen tak tak (pořadatelé pak pozdní příjezdy do ČK nepočítaly a byly rádi, že vůbec někdo přijel:-)).
Ačkoliv to budou již dva měsíce, kdy se na pražském Strahově roztočily kola závodních speciálů, z pohledu počasí se to zdá být jako včera. Ona totiž matička příroda připravila pro diváky pořádnou show v podobě čerstvé sněhové nadílky a pro závodníky plné ruce práce:-) To ale již velmi předbíhám, takže se vraťme na začátek, jak se vůbec start s Opelem Adam Cup na Strahově zrodil. To, že Marek koupil pro Tomíka novou závodní moderní hračku již víte, to že jezdila již na Traivě také, ale to byla stále bez R značek, tedy nedalo se jezdit mimo uzavřené tratě. Jenže ono přihlásit u nás závodní auto registrované u našich východních sousedů je problém více než zapeklitý a pro našince značně nepochopitelný. Nebudu Vás tím zatěžovat, ale ještě pár dní před startem to na nějaké pokoření Prahy s Adamem vůbec nevypadalo. jenže Marek je bojovník nejen na závodní trati, ale i v pokoření úředního šimla a tak se i se značným přispěním paní štěstěny start uskutečnil.
Pro někoho byl 17. listopad 2018 ve znamení oslav svobody či demonstrací, já osobně jsem si užíval svobody na Traiva Rally Cupu. A aby těch oslav nebylo málo, vyjeli jsme s již plně fungující novou zbraní Opel Adam Cup. Krásné, malé, lehce ovladatelné, perfektně fungující žluté autíčko krásně zářilo v listopadovém sobotním ránu na tatrováckém polygonu. Autem jezdil jak Tomáš, tak i Marek, který se potřeboval s technikou seznámit před plánovaným Pražským Rallysprintem. Přece jen, jízda Škodou Favorit je zcela něco jiného než moderní auto. Interní týmový souboj mohl začít, otec vs. syn:-) Rozkaz zněl ale jasně - musí to odjet bez jediného škrábnutí, protože hned z Kopřivnice se vezlo auto na nový polep do Rally Designu ve Zlíně. Jo a ještě zpětně bych chtěl Tomášovi pogratulovat ke složení zkoušek v autoškole, zatím tedy jen na malou motorku. Při pohledu na první fotku, kde sedí jak zkušený mazák v moderním rally aute a jak jej pak následně ovládá, je to trochu paradox:-) Kdyby takovouto průpravu měl každý absolvent autoškoly, hned by bylo na silnicích podstatně bezpečněji.
A co dál, dalo by se říci, když jsme s Markem a Tomášem přemýšleli, kde se svézt legálně a bezpečně, když Milovice zabrala Škodovka a udělali i tam odkladové parkoviště. Amater rally byl tím odepsán, ale Tomáš by měl jezdit co nejvíc. Pojedeme do Kopřivnice na polygon Tatry. Tam to bude něco nového, zajímavého a Silvestr Mikulaštík to pořádá fakt bezvadně. Tak jo, ale je to 400km! Ale co by člověk pro závodění neudělal:-) A tak jsme v půlce října vyrazili. Byl to poslední závod Tomáše se Škodou Felicia. Proč poslední? Protože mladý a nadějný závodník se musí učit na nových a moderních autech, aby se naučil se sekvencí, vyzkoušel pořádné brzdy, podvozek, gumy a vůbec ovládání auta. Spousta kluků ve 14 letech sní o různých tabletech, mobilech a vůbec podobných kravinách (mojí metou bylo ve 14 letech kolo Favorit:-)), ale Tomáš snil o Opelu Adam Cup. A podařilo. V tu dobu byl ještě na dílně, ale již další závod byl v Adamu. Ale ještě zpět do feličky.
Okruh v Kopřivnici je docela specifický, kombinace klasické RZ, kdy se jede ze zatáčky do zatáčky na rozpis a pak část spíše okruhová, po širokém, kde jsou schované různé odbočky a retardéry. Do toho asfalt, který gumy doslova žere, ale někde zase klouže. Jedou se obvykle dvě RZ, přejezd je jen několik metrů z cíle jedné RZ d startu druhé. Velmi přátelská atmosféra, super zázemí a krásná auta. Jen kdyby to nebylo pro pražáky tak daleko:-)
S Tomasem mě závodění neskutečně baví. Nebojí se to toho opřít, auto má v ruce a je fajn sledovat jeho klid. Jen je potřeba zapracovat na rozpisu, to musíme ještě pilovat:-)
Dnes 2 - Měsičně 137 - Celkem 108157